POSLEDNÍ INDIÁNSKÉ VÁLKY IV. DÍL

aneb

BITVA U

OLD JEREMIAH STATION

STANICE STARÉHO JEREMIÁŠE

Old Jeremiah Station - Stará Jeremiášova stanice – tak se mohlo jmenovat místo, kde kdysi postavil svůj srub starý lovec kožešin jménem Jeremiáš . Byl to podivín a nikdo neví kde se tady vzal , možná pocházel z Evopy , kdo ví …. Usadil se tady před deseti lety a s indiány, kteří si na něj časem zvykli, vycházel poměrně dobře . A tak se z jeho srubu časem stalo místo , kde se setkávali bílí lovci , indiáni , obchodníci , přistěhovalci a prostě každý kdo , se potuloval v tomto zapomenutém koutě po širých pláních Západu . Zastavovali se tady také kopáči , kteří se vypravili do Kalifornie , kde právě vypukla zlatá horečka . Tady se dalo koupit nebo vyměnit vše co člověk potřeboval , od lahve whisky nebo rohu střelného prachu až po bizoní kožešiny nebo indiánskou ženu .

V roce 1863 se Spojené státy rozpadaly na dvě části. Sever a Jih rozdělila občanská válka a uprostřed tohoto konfliktu prezident Lincoln vyzval nejlepší americké inženýry, aby postavili železnici napříč kontinentem od Atlantiku k Pacifiku. Východ a Západ však dělila divočina . Stovky mil pouští a prérií , širokými kaňony , přes vysoké hory ale i hluboké řeky měla vést železnice .

Daleko na východě právě skončila válka a z plání v Nebrasce vedl tisíce bývalých vojáků tentokrát do války s divočinou generál Grenville Dodge . Byl jedním z nejmladších generálů a nejlepším železničním inženýrem své generace. Železnice, která rostla stále dále a rychleji , již měsíc po Dodgově příjezdu postoupila o sedmdesát pět kilometrů směrem na západ. Zvláštní zásobovací vlaky dopravovaly dělníky a materiál do míst, kde byly koleje pokládány s vojenskou přesností. Grenville Dodge řídil muže vojenským drilem a oni byly schopni položit jednu délku kolejnic za půl minuty. To je zhruba doba, za kterou vycvičený střelec nabije a vystřelí z polní pušky. Ani to však nestačilo . Dělníci byli vyčerpáni vysokým tempem těžkých prací a tak stavební společnosti přivezli do Ameriky na stavbu trati tisíce čínských dělníků .

Tak se stalo , že stavba brzy dorazila do místa kde stál srub starého Jeremiáše . Tady vyrostlo v prérii velké stanové město , sporadicky obehnané hrubou prkennou hradbou , jako obranou proti nájezdu indiánů . Tady se daly uspokojit prakticky veškeré potřeby dělníků, včetně pití, hazardních her a žen. Bylo to peklo na kolejích, semeniště zla, násilí a smrti. Pohlcovalo marnotratné železniční dělníky, kteří sem přijížděli ve vagonech a odesílalo je pryč v rakvích. Avšak na prériích se skrývalo ještě jedno , daleko větší nebezpečí než jsou pistolníci a hazardní hráči a přibližovalo se s každou další mílí tak , jak trať postupovala směrem na západ.

Byli to Siouxové a Čejeni - dva nejbojovnějšími kmeny v Americe . Železnice ohrožovala jejich způsob života , brala jim půdu a likvidovala jejich obživu – bizony . Děsivý pohled na železné obludy ženoucí se po jejich domovině byl pro ně stresující . Vytrhávali již položené koleje a bojovali proti stavbě trati se zuřivostí, která každému traťovému dělníkovi naháněla hrůzu. Od té doby, co oboustranné zabíjení začalo, se všichni obávali o své životy. Dělníci měli nařízeno, aby stále nosili zbraně.

Pro Dodge, válečného veterána, se konflikty s indiány staly osobní záležitostí. „V téhle zemi není dost místa pro nás i pro ně,“ říkal. Dodge . Dobře ví, že dráze nesmí stát nic v cestě. A tak začala válka, která se stala jednou z nejkrvavějších kapitol americké historie. Dodge využil sílu železnice k válce, která byla vlastně velkým vyhlazovacím tažením. Do tohoto boje vyslala americká vláda jednoho z nejdrsnějších generálů federální armády – Williama Shermana. Jeho zásadou bylo: „Čím více Indiánů zabijeme dnes, tím méně jich budeme muset zabít v příští válce. Ale čím více tyhle Indiány pozoruju, tím více jsem přesvědčen, že je budeme muset pobít všechny.“ Indiáni si toho byli vědomi a proto se s neuvěřitelnou statečností a zuřivostí stavěli na odpor …

Old Jeremiah Station - Stará Jeremiášova stanice – tak se mohlo jmenovat místo kde se začíná odehrávat náš smyšlený příběh . Nechte se unést jeho dějem , píše se právě rok 1865 …

Náčelník spojených indiánských kmenů Čapawaha Tanka s dalšími významnými válečníky kmene přijíždí ke staré Jeremiášově stanici, která se po příchodu železničních dělníků změnila k nepoznání, vyjednat zastavení stavby na indiánském území . Proti němu vyjíždí v doprovodu důstojníků a vojáků generál George Armstrong Custer , který byl dočasně pověřen dohledem nad dodržováním bezpečnosti dělníků při stavbě trati .

,, Buď vítán náčelníku a přijmi pozvání do naší osady a poseďme jako přátelé u jednoho stolu ,,

,, Přijal by snad náčelník vojáků pozvání od někoho kdo by kradl jeho zem , stavěl na ní cestu pro železného koně , zabíjel jeho bizony , muže , ženy a děti ? Zastavte stavbu , odveďte zpátky svoje lidi a můžeme posedět jako přátelé ,,

,, Nemohu zastavit stavbu , já se svými vojáky jen hlídám dělníky , ale oznámím Tvůj požadavek Velkému Bílému Otci do Washingtonu ať on rozhodne co se tady dál bude dělat . Do té doby se ale musí stavět dál ,,

,, Vyřiď náš požadavek Tvému Bílému Otci a počkej na jeho odpověď, ale pokud nepřestanete pracovat a neodvedeš své lidi , nemůžeme být přátelé . Domluvil jsem . Howgh .,,

Indiáni odjíždějí do svého tábora s nadějí , že bílý mužové zastaví stavbu kolejí přes jejich území . Ale ze zkušeností ví , že slovu bílého muže se nedá věřit . Proto po příjezdu do tábora pověří válečného náčelníka Tatanku s několika bojovníky , aby sledovali co bílí mužové dělají a případně jim ve stavbě zabránili . Ti se ihned vydávají na válečnou výpravu

Generála Custera ani ve snu nenapadlo , že by přerušil práce na výstavbě trati a nebo dokonce poslal žádost prezidentu Spojených států o přezkoumání správnosti její trasy . Přemýšlel o tom jak co nejrychleji svěřený úsek postavit a jak se zbavit indiánů . Jejich neustálé nájezdy na dělníky a ničení již položených kolejí stavbu zdržovalo a vysoká odměna , kterou měl slíbenou za bezproblémový průběh stavby se tak stávala nedosažitelnou . Odměna však není to hlavní co generála žene neustále dopředu , je to jeho ješitnost , pýcha a prestiž před ostatními důstojníky a generály . O něm se musí po celé Americe mluvit, o něm a jeho úspěších musí psát Americké noviny . Proto cvičí svoje vojáky aby byli připraveni na odražení indiánských útoků a neustále vyjíždí do prérie pronásledovat indiány a ničit jejich vesnice . A nejen to . Vojáci střílí bizony kdekoliv je zahlédnou . Jen velmi malou část ze zabitých zvířat odvezou dělníkům na stavbu trati a zbytek nechávají ležet na prérii . Bizoni jsou hlavní potravou pro indiány a tohle vyvražďování zvířat je dohání k zuřivosti . Stáda bizonů mizí a oni hladoví . Dobře vědí , že stavba železnice ještě více přispěje k vyhubení bizoních stád . Tak se zatím chystají opět alespoň na čas stavbu přerušit .

Z indiánské vesnice vychází válečná výprava vedená velkým válečným náčelníkem Tatankou , aby zahnala ty , kteří chodí po prérii a připravují cestu položením kolejnic pro ohnivého železného koně , jak začali lokomotivám táhnoucím vlak říkat . Indiáni jsou však spatřeni a nastává krutý boj muže proti muži a běloši jsou nakonec pobiti . Jen vozka a dva muži , kteří s ním v tu chvíli seděli ve voze , když viděl , že s přesilou indiánů je boj marný, nečekali na konec šarvátky a ujíždějí do Jeremiášovy stanice . Zachránit si alespoň holý život a oznámit vojákům a všem obyvatelům co se stalo .

Dělníci i vojáci už zdály vidí jak se řítí do městečka vůz zeměměřičů a tak jsou Indiáni , kteří ujíždějící vůz pronásledovali , před stanicí přivítáni palbou z pušek osadníků a železničních dělníků , ale i několika děl , které vojáci rychle připravili k palbě . Otáčejí koně a dávají se na

ústup pronásledováni oddílem kavalerie . Kavalerie pronásleduje indiány až k jejich táboru ,kde je však válečníci napadnou a střelbou zahání na ústup . Kavalerie mizí za obzorem .

Dělníci ve stanici se pomalu začínají vracet k práci a vše se dostává do starých kolejí . Nebyla to první potyčka s indiány a tak tomu za chvíli nikdo nedává velký význam a vše je téměř zapomenuto . Kavaleristi, kteří byli zahnáni do prerie však narazili na stádo bizonů a okamžitě se snaží bizony postřílet . Vždyť čím méně bude bizonů , tím méně bude potravy pro indiány . Naložili jen vybrané kusy masa a několik kůží na smyk připevněný na koně a vracejí se na stanici . Ostatní postřílené bizony nechávají ležet napospas supům , které brzy zápach hnijícího masa určitě přiláká . To vše pozoruje malá skupinka indiánů a hned se vrací do tábora aby všem sdělila , co se právě stalo . V táboře indiánů se strhl velký povyk . Běloši ničí jejich zem , stále stavějí cestu pro svého železného koně a teď se snaží postřílet všechny bizony , kteří jsou jediným zdrojem jejich obživy . Indiánům dochází trpělivost a chystají velkou válečnou výpravu . Zní velký válečný buben a bojovníci tancem vyjadřují svou odvahu a odhodlání pro následující boj . Jsou rozhodnuti zničit osadu bělochů tak , aby už nikdy nemohli běloši ve stavbě železnice pokračovat .

Do osady mezi tím přivezl vlak nové zásoby . Kromě ostatního materiálu také vagon plný střelného prachu pro vojáky a dynamitu potřebného k úpravě terénu pro vytvoření náspu . Vojáci odnášejí část beden do svého ležení a doplňují střelivo ke kanonům, které vytáhli při posledním útoku indiánů do palebných pozic před palisády . Indiánští válečníci už dorazili k osadě a chystají se na útok . Zjišťují , že dělníci mají kromě jiného starosti s vykládáním vagonů a polevili v ostražitosti . To využívá náčelník a dává pokyn k útoku .

Palbou z pušek na obou stranách , odstřelování šípy a za dunění palby z děl se indiáni vrhají do útoku proti osadě . Nastává velký boj . Boj muže proti muži . Bojuje se všude , osadníci využívají každou možnost úkrytu nebo výhodnější pozice aby se ubránili zuřivosti indiánů . Na několika místech začíná hořet , ale běloši indiány pomalu vytlačují na okraj osady . Ti se však nevzdávají a znova útočí . Jeden vytahuje hořící kus dřeva a hází ho do vozu s dynamitem. Obrovský výbuch rozbije vůz , indiáni řvou a zesílí útok .

V tom zazní povel trubače do útoku . Generál Custer se vrací s oddílem jízdy a boj se začíná obracet ve prospěch osadníků . Indiáni nemohou nadále odolávat přesile , někteří jsou zabiti , ostatní jsou zahnáni na útěk . Jezdce Custer pronásleduje dokud mu nezmizí v prerii za horizontem. Všichni se snaží co nejrychleji uhasit oheň , protože vše v osadě je provizorní, postavené z plachtoviny a ze dřeva a hrozí nebezpečí, že osada lehne popelem. Vyjíždí hasičská stříkačka a zasahuje první skutečná hasičská jednotka , které se ve spojených státech po vzoru z Evropy začínají zakládat . Bylo to nutné protože v této době byla stále většina Amerických měst postavena především ze dřeva a pokud vznikl požár v jednou domě většinou to znamenalo katastrofu pro obrovskou část města . Naši hasiči používají originální historickou stříkačku z roku 1885 která je funkční . Po chvíli se jim daří zdolat počínající požár zachránit tak napůl stanové město před zkázou .

Generál se vrací se svými vojáky po neúspěšném pronásledování indiánů do osady . Je rozhodnut jednou pro vždy s indiány skoncovat . Neustálé nájezdy na osadu , přepadání dělníků ničení již vybudované trati mu nedělá ve vzdáleném Washingtonu dobrou pověst . Navíc je jeho ješitnost řádně podlomena , když mu ostatní generálové vyčítají a posmívají se mu , že se nedokáže vypořádat s trochou divochů . Nechává nastoupit všechny vojáky a osadníky, kteří udrží zbraň a vydává rozkaz k přepadení indiánské vesnice . Dává povel k vytažení děl do palebných pozic a pěšákům nařizuje okamžitý odchod do výchozího postavení pro přepad indiánů . Civilisti mají za úkol obsadit remíz před indiánským táborem a společně s vojáky tak vytvořit dlouhou linii střelců . Kavalerie vyčkává na jeho rozkazy . Nic nedokáže zastavit jeho úmysl , nevadí že v indiánské vesnici po předchozích bojích zůstaly většinou ženy , starci a děti . Je potřeba zlomit indiánský odpor a tak vydává pokyn k palbě děl na vesnici . Výbuchy granátů ve vesnici způsobí zmatek , zapalují jedno tipí . Kavalerie dostává pokyn k útoku . Řítí se na vesnici , ale indiáni střelbou kavaleristy odrazí a oni projíždějí kolem vesnice nahoru na vrch , aby se opět mohli zformovat . To je chvíle pro pěší vojsko aby uzavřelo linii a zahájilo palbu . Hoří další tipí a indiáni vyrážejí proti vojákům . Kavalerie na pokyn trubače opět útočí . Přijíždí zbytky indiánské jízdy a okamžitě se zapojují do boje . Bojuje každý s každým , na život a na smrt . Po chvíli najednou boj ustává . Většina indiánů je pobita ostatní jsou obklíčeni . Není s kým bojovat . Co se to však děje ? Vojáci i indiáni se rozestupují a uvolňují cestu pro podivný malý průvod . Středem bojujících kráčí chlapec a dívka , malý indián s indiánkou a vedou si svého koníka . Opouštějí tohle místo . Už nemají nic a nikoho pro koho by tady zůstávali . Mají jen cestu před sebou po které nejistě kráčí neboť neví kam je dovede ….

Tímto mementem končí letošní příběh . Svými slovy jsme popsali skutečný vývoj událostí , který skončil téměř vyhubením jednoho národa a zničením jeho kultury .

Jaký příběh se bude odehrávat příští, již pátý ročník ? Dejte se překvapit a přijďte se podívat . Všichni členové přátelé občanského sdružení North Western Territory , které je pořadatelem celé akce včetně doprovodného programu , se na vás těší .

Přejeme vám krásné prožití letních dnů .

Přípravy:
Stavění pevnosti, nádraží, vagonu, budování vojenského a indiánského ležení.


 

Představení jednotek:
Václav Vydra ( gen. G.A.Custer ) přivádí za doprovodu živé hudby všechny účinkující před diváky.   

Bitva:



                     

Doprovodný program:

skupina Úlet a host skupiny sl. Kňavová 
složení skupiny – Milan ,,Bóča,, Boček (solo kytara, bicí ) Honza ,,Jeníček ,, Boček ( elakustická kytara) Jiří,, Pedi ,, Pedál ( baskytara ) Soňa ,,Soník,, Salvequartová ( vše co chrastí a cinká )

skupina Mariachi Espuelas (Boskovice)
složení skupiny – Miroslav Kaštyl (kytara, zpěv) Petr Kmeč (housle, zpěv) Petr Vymazal (Guitarron, zpěv) Martin Krajíček (mandolína, banjo)
Skupina založená roku 2000 a hraje převážně hudbu mexických Mariachi, country, bluegrass a moravský folK.

Tanečnice Carmen – Karolína

Bičař Jindra Zobl a nejkrásnější pistolnice Romanita

Jindřich ZOBL - mistr světa v žonglování westernovými revolvery, Las Vegas USA 2003 - 3.místo v práskání dvěma biči, Claremore USA 2005 - čtyřnásobný mistr ČR v ovládání honáckého biče se zápisem v Guinnessově knize rekordů

Romana Konečná - nejkrásnější pistolnice na divokém západě , ještě divočejším východě , chladném severu a vášnivém jihu . Aby se uchránila před dotěrnou mužskou cháskou byla nucena vzít do ruky jejich zbraně a z obdivu k zacházení s kolty , lasem a bičem se stala mistryní v jejich ovládán

Indiánské tance - Pšito oyate PŠITO OYATE - Korálkoví lidé

Skupina se ve svém programu specializuje na vše, co se týká indiánů Severní Ameriky – nejen na jejich historii a současnost, ale také na dobu osidlování amerického západu. Svůj bohatý program představuje již deset let na mnoha akcích jak v České republice, tak v ostatních státech Evropy.

Členové skupiny Pšito Oyate předvádějí kulturu severoamerických indiánů v tom pravém a původním stylu. Ukázky tanců vycházejících z dávných rituálů jsou prezentovány v původním a přirozeném stylu. Některé další tance jsou přeneseny z dnešních indiánských slavností a ukazují tak, jakým způsobem se vyvíjí kultura původních obyvatel Ameriky.

Kromě tanců se skupina Pšito Oyate také zabývá předváděním celé řady aktivit, které byly každodenní součástí života těchto hrdých obyvatel amerických prériÍ.

Skupina Muzika občas


 

Sponzoři:
Velké poděkování sponzorům.